Podobně jako skutečný svět, i internet má svá temná zákoutí, kam se jen málokdo odváží a která jsou opředena tajemstvím. Žádné z nich však není tak známé, jako je dark web. O něm slyšel již prakticky každý, avšak většina lidí se není schopná shodnout ani na tom, co je jeho obsahem, natož zda vůbec existuje.
Jednoduše řečeno, má jít o místo, kde se schází internetové podsvětí. Zde se mají domlouvat věci jako vraždy či únosy dětí, prodej osobních údajů jiných lidí a další podobné ilegální aktivity. Rozhodně to tedy není nic, co bychom chtěli navštívit.
Ovšem oproti skutečnému světu je zde jeden podstatný rozdíl – tím je anonymita internetu a také fakt, že se vše odehrává za obrazovkou počítače. Proto se najde mnoho lidí, kteří se tam snaží dostat. Ne protože by se chtěli podílet na některé z výše zmiňovaných aktivit, jde jim zkrátka jen o pocit toho, že pronikli na v podstatě zakázané území.
Problém je, že vzhledem k tomu, že v podstatě při svých pokusech pouze sedí u počítače, se cítí bezpečně. Věří, že i kdyby se tam dostali, žádné bezprostřední nebezpečí jim nehrozí – koneckonců, jsou u sebe doma. Je tomu ale skutečně tak?
Pravdou je, že na tato temná místa internetu je pro běžného člověka prakticky nemožné se dostat. A je to jen pochopitelné – snadný přístup by pak měla i policie, a té by následně nedělalo problémy jednotlivé členy vysledovat a případně překazit věci, na kterých se domlouvají.
Je samozřejmě velmi pravděpodobné, že takové místo na síti existuje. Je však velmi dobře chráněno před vniknutím nezvaných osob. Ovšem i kdyby se vám to povedlo, může se snadno stát, že za to draze zaplatíte. Pro tamější „obyvatele“ totiž nemusí být problém sledovat, kdo se tam přihlásil, a u nezvaného hosta vysledovat pomocí IP adresy a dalších vodítek jeho lokaci. A následně se s ním vypořádat, aby nemohl mluvit a prozradit například policii detaily nějakého trestného činu či říci ostatním, jak se do dark webu dostat. Je tedy jasné, že riziko za to nestojí.