V prvních letech života jsou pro děti rodiče jeho nepostradatelnou součástí. Bohužel už v dětském věku dochází často k situacím, které mohu mít velice negativní vliv na vztah rodičů s dětmi v pozdějším věku. Velice přísná výchova a někdy dokonce i fyzické tresty mohou způsobit, že se děti nebudou chtít s rodiči stýkat. V takovém případě rozhodně nelze hledat chybu u dětí, ale je nutné rozhodnutí respektovat. Nejčastější důvody, kvůli kterým se dospělé děti odmítají se svými rodiči bavit, bývají v rozpadu rodiny. Děti z neúplných rodin si často nejsou trauma až do dospělého věku, a moc dobře si pamatují na situaci, když se rodiče hádali o to, kdo bude mít děti kteří den, a pamatuji si na to, jaké si rodiče dokázali dělat naschvály.
U rodičů jsou děti v takových případech většinou až na posledním místě, a děti to velice dobře vnímají. Někdy se vztahy mezi rodiči a dospělými dětmi pokazí až jsou děti samostatné. Častým příkladem jsou příliš horlivé matky, které se snaží linkovat život svým dospělým dětem – zejména mužům. Žádná přítelkyně není dost dobrá, žádná neumí dost dobře uklízet ani vařit, a samozřejmě žádná z nich nebude dobrá matka dětí jejího syna. Když se to stane párkrát, dospělý syn si řekne že to nějak přetrpí a že to časem přestane. Jenže opak je pravdou a takovéto matky si nenechají ujít jedinou příležitost, aby se pokoušely montovat dětem do života.
Za ukončením vztahu s rodiči jsou v drtivé většině případů dlouhodobě a vleklé spory, které se nepodařilo ani jednou stranou, jakkoliv urovnat. Dost často není ani z jedné strany jakékoliv vůle problémy řešit, a tak potíže bobtnají, a nakonec to dojde tak daleko, že se raději lidé přestanou úplně stýkat. Někdy také dávají rodiče přednost novému partnerovi či partnerce, a děti jsou až na druhé koleji. Nelze se divit, že mnohé vztahy s rodiči nefungují. Je ovšem nutné se zamyslet nad tím, jestli to není z větší části chyba rodičů.